(By Péťa)
V sobotu 26. jsme se ve večerních hodinách vrátili z Českých Budějovic, z historicky třetího Mistrovství ČR ve famfrpálu. Na místo většina týmu přijela už v průběhu pátečního večera, aby v mlze našla skautskou osadu se slíbeným ubytováním. Přespání na podlaze v klubovně bylo organizačně poněkud náročné, neboť každý přijel jindy a místa bylo skutečně málo, takže vše probíhalo v duchu intenzivního týmového sbližování. Lví podíl na trochu „punkové“, ale nezapomenutelné atmosféře měla naše kapitánka Nikki a její dárky sestávající z pegasí lahve na vodu a úžasného seznamu vysvětlení, co pro každého z nás znamená být Pegasem.
Všechny týmy noc přežily, někdo se i vyspal a kolem osmé hodiny ráno se na hřišti Jihočeské univerzity Na sádkách už začali scházet hráči, fanoušci, dobrovolníci i tisk. Navzdory husté mlze a vlezlé zimě proběhlo zahájení na famfrpálové poměry včas a první týmy se tak na hřišti seřadily ještě před devátou. Zahajovací zápas mezi Budweis Bigfoots a Brno Banshees mohl začít.
My jsme se na hřiště dostali až kolem desáté, kdy proti nám stanuli plzeňští Fénixové. Obloha se do té doby vyjasnila a slibovala ideální povětrnostní podmínky. Kromě nich se ale v utkání projevilo více věcí – především naše sehranost, poctivě budovaná v průběhu celoročního trénování dvakrát týdně, optimismus, se kterým jsme do zápasu šli a v neposlední řadě i početní výhoda. Pohled na záplavu modrých dresů i skandování fanoušků dávalo tušit, že tady už jde o víc než jen způsob trávení volného času. Pegasové nastoupili jako tým, který famfrpálem žije, výsledné skóre o tom leccos vypovídalo. Jen ta zlatonka v Cerebrově podání se nám prostě nedaří chytit. Zápas tak musel ukončit časový limit.
Následovaly zápasy ostatních týmů, což pro ty z nás, kteří nepomáhali s organizací, znamenalo několikahodinové volno. Většina lidí se jej rozhodla strávit návštěvou nedalekého Kauflandu a nákupem nejrůznějšího občerstvení a Capri Sun ve slevě. Když jsme se vrátili, bylo už jasné, že Banshees zamíří do finále.
Rozcvička před dalším zápasem byla celkem netradiční, protože jsme přizvali i soupeře. Tím byly Žatecké zlatonky, tým spolužáků, který sice funguje teprve krátce, ale už teď nezapře výrazné sportovní nadání a chuť do hry. Charlie tak vymýšlel hromadnou rozcvičku, kterou ostatní ochotně překládali a přidávali osobní rady. V samotném utkání se gólově dařilo, camrál žateckou brankou proletěl celkem třiadvacetkrát, a zápas tak po chycení skončil 230:30*. O finalistech tedy bylo rozhodnuto.
Následoval boj o páté místo, které k naší radosti vyhrála Olomouc, a napínavý souboje o bronz, který v prodloužení získali Bigfoots. Den se už den chýlil k závěru, přestože největší bitva se měla teprve odehrát. Brno nasadilo na první útok své nejlepší hráče. Pegasům se navíc hned ze začátku zranil hlavní troll Adam a po něm i samotná královna, a Brno se dostalo do vedení. Atmosféra by se dala krájet. První gól však do obruče dostal Matěj a po něm další a další hráči. Boj to byl tvrdý, světla ubývalo, ale Pegasové dokázali, že mají na titul mistrů republiky právoplatný nárok. Když nakonec Martin chytil nepolapitelnou zlatonku, oslavám už v cestě nebránilo vůbec nic. Pegasové zvítězili 50:220* a domů si tak odvážejí zbrusu nový zlatý pohár. Není divu, že o tomto triumfu mluvil i Roman Šebrle v hlavním vysílání televize Prima.
A na závěr to nejdůležitější: ohromné poděkování všem, kteří se na turnaji jakkoliv podíleli, především rozhodčím a zlatonkám, z nichž se někteří za celý den nedostali z hřiště, a přesto dokázali být neuvěřitelně povzbudiví a stále dobře naladěni. Další velké díky patří organizátorům a všem co zařídili hřiště, ubytování, techniku, livestream, pohár a medaile. A samozřejmě i vám všem, kteří jste si přijeli zahrát nebo se jen podívat.